Proč je správný úchop tak důležitý?

Správný úchop bychom měli rozvíjet a korigovat již od prvních pokusů dítěte o kreslení. Děti se musí naučit spojit paleček s ukazováčkem a prostředníčkem, aby vznikla špetka. Ta pomáhá správně uchopit předměty, a to i pastelky. Postupným rozvojem kreslení se vytvářejí předpoklady pro budoucí správné psaní.

Úchop má totiž vliv nejen na psaní a kreslení, ale i na celé tělo i naši mysl. Ovlivňuje víc než jen kvalitu, čitelnost, rychlost a úhlednost písma. Správný úchop pozitivně podporuje koncentraci, uvolnění mluvidel a řeči (uvolněný pohyb jazyka při kreslení). Napomáhá také tomu, aby bylo uvolněné celé tělo, především pozornost a myšlení. Proto jej nepodceňujme a neredukujme jen na otázku držení tužky!

Pokud vaše dítě nerado kreslí, stojí za to zkusit ho vtáhnout do jiných aktivit zaměřených na jemnou motoriku, aby v jejím rozvoji nezaostávalo.

„Nejjednodušším způsobem, jak rozvíjet jemnou motoriku u dětí, je zapojit děti do běžných denních a sebeobslužných činností, jako je vaření, pečení, skládání prádla, věšení prádla, spravování věcí, oblékání, obouvání a podobně. Dítě bude nejen trénovat jemnou motoriku a koordinaci oko-ruka, ale ještě si bude připadat jako důležitý člen rodiny.“, říká grafomotorička Kateřina Tyšlerová, spolupracující na Kreativním festivalu Agátina světa.

Jak má tedy vypadat správné držení tužky?

Základem je uvolnění, a to jak paže, tak i zápěstí a ruky. Tužka položíme na prostředníček a přidržujeme ji palcem. Ukazováček seshora jen lehce leží. Tužka míří k papíru šikmo, ne kolmo – leží totiž opřená mezi palcem a ukazovákem. Prsty jsou od hrotu asi 3 cm.

Jsou-li prsty pokrčené a celá ruka uvolněná, můžeme s tužkou snadno manipulovat do všech směrů. Můžeme tedy psát plynule, bez bolestí, křečí či únavy ruky. Lokty svírají pravý úhel se stolem. Pohyb tužky vychází ze zápěstí a ramene.

Jak motivovat děti ke správnému úchopu?

Pomůže nám vyprávění, krátký příběh. Řekneme dětem, že prostředníček je postýlka pro tužku (opírá se o něj = lehá si do postýlky), ukazováček je jeho polštářek a palec pak peřinka, kterou tužku přikryjeme. Víme přece, že když ležíme v postýlce, polštář a peřinka jsou měkké, lehké a nikde nás netlačí.

Tip: Udělejte dětem nácvik zábavný, aby neměly pocit, že jsou nešikovné. Pokud dítě stáhne prostředníček směrem nahoru vedle ukazováčku a drží psací náčiní nesprávně, neříkejte „zase špatně“, ale zkuste říci například „tužka spadla do postýlky“. Pokud tlačí na ukazováček: „ten polštář ale tlačí“. Dítě bude vědět, že nešikovná je tužka, tlačí polštář – ne ono. Čím povzbudivější budete, tím více motivujete k dalšímu úsilí naučit vaše dítě- a možná i vás – správně držet psací náčiní.

Pokud zjistíte, že vaše dítě drží tužku nesprávným způsobem, upozorněte ho a opravte chybné držení.

Zdroj: Stabilo – www.chodimdoskoly.cz