Cvičení správné výslovnosti

Správná výslovnost není jen tak, na její rozvoj a správné tvoření hlásek je třeba klást důraz již od nejútlejšího věku. V naší MŠ spolupracujeme s klinickou logopedkou Mgr. Lubomírou Rudolfskou. Poradna funguje 1x za 14 dní. Paní magistra provede depistáž se souhlasem rodičů a na doporučení učitelek MŠ . Na základě výsledku je rodičům nabídnuta spolupráce při nápravě vadné výslovnosti, případně problémů s vyjadřovacími schopnostmi dítěte.

Co by kdy dítě mělo zvládat, najdete na www.logopedonline.cz, zde  je krátký přehled:

Kdy začít s logopedií?

Řeč dítěte do tří let věku

Od narození do tří let věku dítěte dochází k prudkému rozvoji řeči. Děti si nejdříve broukají, pak žvatlají, kolem prvního roku začínají používat první slova, v osmnácti měsících je začínají spojovat do dvouslovných vět, ve třech letech již komunikují v zatím gramaticky nesprávných větách.

Ve třech letech ještě není tolik důležité jakou má dítě výslovnost, ale jaký je obsah jeho řeči:

  • Slovní zásoba
  • Tvorba vět
  • Říkanky, písničky

S tříletým dítětem je možné začít docházet na logopedii v případě, že má:

  • tzv. opožděný vývoj řeči
  • je postiženo rozumění řeči
  • řeč je výrazně nesrozumitelná
  • řeč je neplynulá (vývojová neplynulost, koktavost)

V případě, že je dítě schopno dobře spolupracovat, je možné začít také s nápravou výslovnosti. POZOR! Pouze s vyvozováním hlásek, které by dítě již v tomto věku mělo umět. Jedná se o hlásky: M B P, D T N L J, K G H Ch, V F, samohlásky A O U I E, OU AU. Nikdy nenapravujeme výslovnost, která neodpovídá věku. Vada výslovnosti se nazývá Dyslálie.

Řeč dítěte od čtyř do pěti let

Vyjadřovací schopnosti dětí se rozvíjí a zlepšují se. Stále narůstá slovní zásoba, děti tvoří složitější a rozvité věty, začínají používat všechny slovní druhy, dysgramatismy postupně ubývají, nechybují v předložkových vazbách, atd. Výslovnost hlásek se stále vyvíjí.

Se čtyřletým dítětem může být zahájena logopedická péče v případě, že ještě neumí vyslovit hlásky odpovídající věku. Jedná se o již výše zmíněné hlásky a dále Bě Vě Mě, Ť Ď Ň.

Nikdy nenapravujeme výslovnost, která neodpovídá věku.

Vada výslovnosti se nazývá Dyslálie.

Se čtyřletým dítětem může být zahájena logopedická péče také v případě, že:

  • mělo opožděný vývoj řeči nebo má
  • vývojovou dysfázii
  • koktavost

Řeč dítěte od pěti let

Po pátém roce jsou děti schopny srozumitelně komunikovat s vrstevníky i dospělými. Orientují se v čase i prostoru, rozeznávají pravou a levou stranu, dokáží vyprávět, popisovat obrázky. Výslovnost hlásek se stále vyvíjí.

S pětiletým dítětem může být zahájena logopedická péče v případě, že ještě neumí vyslovit hlásky odpovídající věku. CSZ, ČŠŽ, R, Ř. I tyto hlásky se samozřejmě mohou spontánně upravit až kolem šestého roku. Není to však pravidlem u všech dětí.

Vždy je potřeba mít na paměti, že logopedická terapie je dlouhodobá záležitost. Může trvat několik měsíců i let. Při vstupu do školy je ideální, když má dítě fyziologickou (přirozenou, správnou) výslovnost všech hlásek.

Náměty na procvičování doma

Artikulační cvičení

Důležité je denní procvičování na uvolnění mluvidel, nejlépe motivovat hrou Na opičky, Na Šaška apod. Děti rády napodobují, a tak si spolu zahrajte. Zde je několik námětů:

Cvičení pro jazyk

  • Při cvičení jazyka se nesmí hýbat čelistí! Učíme se pohybovat pouze jazykem.
  • Jezdí autíčko – vyplázneme jazyk, špičkou jazyka olizujeme dokola na obě strany
  • Houpačka – špičkou jazyka olizujeme spodní ret doprava a doleva, jazýček se musí dostat po spodním rtu z jednoho koutku do druhého
  • Stěrače stírají – špičkou jazyka olizujeme horní ret doprava a doleva, jazýček se musí dostat po horním rtu z jednoho koutku do druhého
  • Bouličky – pusinka je zavřená, jazyk tlačí do tváří, střídavě doprava a doleva
  • Opička – pusinka je zavřená, jazyk tlačí do spodního rtu, do prostoru mezi zuby a ret. Totéž lze cvičit i s horním rtem.
  • Malíř – jazyk směřuje na horní patro, na horním patře provádí pohyb dopředu a dozadu. Jako když malíř naírá strop.
  • Čertík – jazýček zvedneme k horním zubům a hornímu patru. Kmitáme jazýčkem v rychlejším tempu dopředu a dozadu (blllll).
  • Koníček – přisajeme jazyk na horní patro, pak jej spustíme dolů, ozve se klapavý zvuk
  • Voják – pusinka otevřená, jazýček se postaví za horní zuby, špička se opírá o přední zuby nebo horní patro těsně za zuby. Jazyk musí být narovnaný (jako voják v pozoru).

 Cvičení pro rty a tváře

Pošleme pusinku – rty se našpulí a tlakem se vytvoří „mlaskavý zvuk“

Rozcvička- vyslovujeme samohlásky, při jejich vyslovení se snažíme co nejvíce pohybovat rty

  • ááá – ústa jsou hodně otevřená
  • ééé – rty tvoří široký úsměv
  • ííí – rty tvoří široký úsměv, u kterého ceníme zuby
  • óóó – rty jsou našpulené, mají tvar kroužky
  • úúú – rty jsou našpulené, mají tvar komínku
  • Bublina – tváře nafoukneme tak, aby byly obě zakulacené. Nafouknutí lze střídat. Nafukujeme střídavě pravou a levou tvář.
  • Koníček frká – rty jsou volně u sebe, výdechem je rozechvějeme.
  • Zoubky se“ kousnou do rtu“ – nastavíme horní ret tak, jako když se vyslovuje hláska „V“. Totéž zkoušíme obráceně. Spodní zuby se snaží lehce „Kousnout“ do horního rtu.

Dechová cvičení

Cílem dechových cvičení je prohloubení správného vdechu a výdechu při mluvení. Dechová cvičení, stejně jako artikulační, by se mělo provádět formou hry.

Nesprávné dýchání se u dětí projevuje nejen při mluvení, al emá vliv na vývoj hrudního koše, držení těla a zásobování kyslíkem všech orgánů.

Nácvik správného dýchání

Nádech – při nádechu je potřeba sedět, ležet nebo stát v klidu. Nadechnout se nosem tak, aby se nezvedala ramena.

Výdech – při výdechu je důležité, aby byla výdechová fáze co nejpomalejší. Jako při výdechu můžeme použít:

  • vlak houká – húúúúú
  • sova houká – húúúúú
  • auto troubí – túúúúú
  • bolí nás prst – aúúúú
  • husa syčí – sssssss
  • vlak dělá – šššššššš
  • moucha, vosa bzučí – bzzzzzzz
  • voláme do lesa – halóóóó
  • koza mečí – mééééééééé
  • ovce bečí – bééééééé
  • kráva bučí – búúúúúúúú
  • divíme se – jéééééé

Několik slov na jeden výdech, formou krátké říkanky:

  • Haló haló, co se stalo Hele hele, malé tele

Usměrňování výdechového proudu:

  • hra na kopanou – foukáme do malých míčků
  • do peříčka, do vaty
  • foukáme na zmrzlé ruce
  • sfoukneme odkvetlou pampelišku
  • foukámé na svíčku, aby oheň plápolal
  • foukáme do bublifuku – pomalu děláme jednu velkou bublinu

Hry s hlasem:

  • při výdech se divíme – jéééé, jóóó
  • napodobujeme jak bručí starý medvěd, medvědice, medvídě
  • jakým hlasem muvil v pohádce „O kůzlátkách“ vlk, koza, kůzlata